PO DLOHÉ DOBĚ ZASE ZDE

5. září 2017 v 13:41
Tak jsem zase zde.Ano..Vím že jsem na jedné noci čtrnáct dní nebyla.Příčinou toho všeho možná bylo i to,že jsem očekávala nějaké komentáře a ohlasy v anketách,kterých jsem se nedočkala.Další příčinou byli možné deprese.Které jsou pořád,akorát je to někdy lepší a někdy zase těžší.
Je toho hodně,co mám v hlavě.Na "LIDÉ" se mi ozval jeden kluk,jmenoval se Karel,se kterým jsem si potom i psala na FB,ale byl divnej.Po pár dnech jsem to s ním ukončila.Jeden z důvodů byl takový,že zkrátka mám stejně pořád v hlavě Ondru.
Řekněte mi..Co to je dneska za dobu,že na první rande jezdí holky za klukama???Když kluk chce,at za ním přijede baba.Není to trošku divné???Nějak se k tomu ten Karel neměl aby za mnou přijel.To byl taky jeden z důvodů proč jsem to ukončila.
Asi 23tího jsem si udělala takovej piknik v posteli jako jsem to dělala kdysi s Rabbitem.Jak už jsem psala ve článku s názvem "BILL,FANYNKA A MOJE VYJÁDŘENÍ",Rabbit byla Ondrova přezdívka,kterou jsem mu vymyslela.Tak jenom abyste vždycky věděli,že když bude psané na blogu něco o Rabbitovi,že je to Ondra.Ten piknik ale probíhal poněkud trochu jinak.Ano,byla jsem zahrabaná v peřinách a na proti sobě puštěný na notebooku film "Nedotkutelní",náš nejoblíbenější film.A tak jsem se při tom pikniku vracela do vzpomínek.Vnímala jsem svoje pocity.I ten film,jaké pocity ve mě vyvolává.Ale piknik byl jiný v pár věcech a vlastně i možná zásadních věcech.Když jsem se na Nedotknutelné dívala s Ondrou,byli jsme spolu zahrabaní v peřinách,jedli,pili (třeba Colu) a kouřili u toho filmu.A ta nejzasadnější věc..Cítila jsem jeho tělo,jeho doteky a věděla,že když se na něj podívám tak je vedle mě on,ten kterého miluju a který miluje možná i mě.Víte..U něj to bylo složité.Měl období,kdy mě miloval,potom zase míval období,kdy byl chladný,odměřený..No nicméně jsem ale vzpomínala na časy,kdy jsme se strašně milovali.I on mě.
Nedá se slovy popsat,jak jsem se cítila.Bylo to..Jako kdyby to ani nikdy nebylo možné.To,že jsem se takhle zahrabaná v těch peřinách na tento film dívala s ním.Cítila jsem strašný smutek,možná i prázdno a příjde mi až strašidelný ten pocit,že to byl náš společný nejoblíbenější film a ted jsme každý úplně někde jinde,já se na ten fim dívám a on o tom ani neví.Měla jsem pocit,jakoby už žil úplně jiný život a už zapoměl,nevěděl,nebo si snad už ani nepamatoval co jsme spolu prožili.Například právě ty pikniky u těch Nedotknutelných.I ten film.

DENÍČEK A MŮJ STRES

21. srpna 2017 v 19:14
Čtenáři,

Nevím si rady a trápím se.Jde o to,že tento blog je "deníček" a do deníčků se píšou osobní události a pocity.Ale já..Bych tak ráda se vypisovala a nejde to.Není zde prostor ke klidu.Bydlím ve dvou pokojovém bytě s mamou,tátou a Matějem.Bohužel,na druhou stranu bohudík.Víte,není to jednoduché a těžko se to vysvětluje.Zkrátka u rodičů být musím,nebot nevím kde bych byla.Jak už jsem psala v jednom mém záznamu,mám invalidní důchod psaný na epilepsii,ikdyž do opravdy a to musím bohu celým svým srdcem opravdu poděkovat,to není až tak zlé,nebot záchvat jsem měla naposledy před sedmi lety.A ještě se jednou budu opakovat,že za to bohu moc děkuji.Ale jde o to,že nevím zda bych byla schopná chodit do práce.Jak mě napadne toto téma,sevře se mi žaludek.Já doufám,že vyšší moce budou při mě stát a prostě se vždycky někde nějak peníze budou brát.Někdy dostanu i strach z toho,že se ze mě stane bezdomovec.Holt,jednou se budu muset pověsit na chlapa.Ikdyž se to mnohým čtenářům nebude možná dobře číst.
No nic to jdu mimo téma.Hlavní co ted řeším je blog.Takže prostě mám pocit,že můj blog je naprosto o ničem,nebot na jednu noc dávám články jen o TH a koukám,že to nikoho stejně nebere.Ale nemám klid na to,abych vypisovala moje psychické či duchovní stavy.Přitom tak chci.Ale dopoledne je doma humbuk a celé dny je ted Mates doma,v mém pokoji.Snad až konečně začne chodit do školy tak doma bude trošku více klidu.Ikdyž ze začátku budu muset pro něj odpoledne chodit.Víte,už to je mi proti srsti psát,že je Mates v mém pokoji,nebot mám takové nějaké depresivní myšlenky jako třeba že se rouhám,že můžu být ráda že vůbec v tom pokoji můžu trávit čas a tak.Nevím proč mi tak je.Přitom mě z domu nikdo nevyhazuje.
Mám v hlavě tolik věcí,které bych chtěla na blog dávat.Chtěla bych napsat třeba nějakou fakt vymakanou povídku o Tomovi.Nebo už konečně napsat mé osobní zážitky,které se týkají TH,především Toma.Nebo vás seznámit s mým dlouholetým milostným vztahem,který už není.A to by bylo zřejmě i též na díly,nebot,to všechno co se týká mojeho bývalého vztahu by se nevešlo do jednoho článku.Byla by to vlastně i možná též taková povídka,akorád podle zkutečné události.Ale není na to klid a mě nezbývá,než na jednu noc přidávat jen články o TH.Na jednu stranu to dělám ráda,nebot se aspon netopím v depresích,ale na druhou stranu mám pocit,že je to k ničemu,nebot nemám žádné komentáře a hlasy v anketách.No nic,já doufám,že časem to třeba bude lepší :-).
Není mi dobře.Dostala jsem nějaký panický strach,že se ze mě stane bezdomovec :-(.
Mějte se krásně :-).

LES,PORNO,VÍRA A STRACH

20. srpna 2017 v 19:26
Zdravím vás lidi,
tak protože na jednu noc dávám články pořád jen o TH,říkala jsem si,že bude třeba udělat i nějaký záznam o mě samotné.
Kde začít?
Ted ten týden co byl,tak Matěj byl u babičky a dědy (jehoto už je prababička a praděda).Když je venku,teplo,mamka využívá každou volnou chvilku abysme já,mamka a Mafiněk šli ven,projít se do lesa.V první večer,co Mates byl u babičky a dědy jsme ven nešli.Nevím,nějak se mi nechtělo a já mamce slibila,že tam zajdem zítra.Matěj většinou od babičky a dědy přijíždí večer at má mamka celý den klid.
No..Na druhý den jsem vztala a po nějaké chvíli mamka za mnou přišla s tím,že by bylo fajn,kdyby jsme do toho lesa šli už dopoledne,nebot vlese aspon ještě nikdo nebude.No..Jako..Víte,já nejsem dopoledne moc aktivní typ člověka.Vždycky začnu žít až večer.Takže i k večeru se mi do toho lesa chodí líp.No,kouřila jsem na balkoně a říkala jsem si:"Kdyby se ti ozval Ondra (můj bývalý kluk) že se chce s tebou projít do lesa,šla bys?" a odpověděla jsem si že jo.A tak jsem si řekla dobře půjdu.Přece jenom jsem ji to i slíbila.
Takže jsem měla pernější dopoledne než obvykle,nebot jsem si musela ještě oholit nohy,vůbec si je letos přes léto neholím,protože nikde nechodím.Jenže venku bylo třicet stupnů,takže jsem si dlouhé gatě vzít nemohla,ikdyž na druhou stranu by se do lesa mělo chodit v dlouhý gatích,kvůli klíštat.
Než jsme vyrazili s Mafičkem do lesa,tak jsem si šla s mamkou koupit podprsenku na doma,nebot je mám všechny vytahané.Nosím na doma takové ty sportovní podprsenky :-).Musím,nebot prsa mám velké a těžké :-D.Taky jsme šli do "Hrušky" pro Coca Coly (jsme doma závislí na takových nápojích :-D) a koupila jsem nám hotovky at mamka nemusí vařit.Vím,že bych mohla i já sama uvařit,ale pokud to není akutní tak nevařím.Dřív jsem neuměla vařit vůbec,ale můj bývalý kluk mě něco málo naučil.
No a tak jsme šli potom s Mafinkem do lesa a jak to dopadlo?
Domů jsem přišla úplně zřícená,ještě jsme Mafnka koupali.Rasa našeho pejska jen tak pro zajímavost je Čivava :-).
Poobědvala jsem a od toho jsem už byla mimo do dneška.Zbytek toho dne,kdy jsme byli v tom lese mi bylo tak zle.Procházka ve třiceti stupních mi neudělala dobře.Měla jsem strašnou migrénu a včera jsem byla děsně oslabená.Až dneska mi je fyzicky dobře.
No..Jinak pořád bojuju.S myšlenkama a pocitama.Když jsem byla u te jedné kartářky,co mi vyložila že už s Ondrou nebudu mít nikdy nic společného,tak nahlížela i do mých rodičů a Matěje.Když to se mnou tak nějak rozebírala,neměla s mamky dobrý pocit a upozornila mě,at mamka něco začne dělat,nebot si tatka ve dva a padesáti může někoho najít.Né že si bude někoho hledat,ale prostě se to může tak nějak stát.No a včera se mi úplně stáhl žaludek,nebot jsem měla půjčený od naších notebook,který byl přihlášený na tatkovém účtu a co jsem na internetu viděla? "DLOUHÁ PORNO VIDEA ZDARMA".
Říkala jsem si:"Cože?Tatka se dívá na porno?"Já vím..Většina z vás si řekne:"No a co?"Jenže mamka pro tatku byla vždycky taková bohyně,že by snad ani neměl důvod se na to porno dívat.Neřeknu tu dobu co chodila mamka do práce.To mamka tatku zanedbávala,nebot neměla ani náladu na sex,ale ted?Říkala jsem včera mamce,že vždycky pro to musí mít chlap důvod.Mamka mi odpověděla,že důvodem je její chlad.Vím..Mamka jak byla mladá,tak prý tatku do sexu nutila.A ted ve svých čtyřiceti už je mamka úplně někde jinde.Duchovno.Ok,lidi se zde rodí od toho,aby jsme se stali nehmotnými a vyžaduje to spoustu teorie a především praxe,ta je nejdůležitější a nejtěžší.A bud to někteří z vás už třeba ví,nebo mě většina z vás pošle do blázince,ale to je mi jedno.
Nicméně jde o to,že já si to všechno uvědomuju a mamce rozumím,ale...Včera ráno,mě zbudili právě tím,že mamka zas cosik vykladala tatkovi a já si řekla,že mám strach,že ji tatka věčně chtít poslouchat nebude.Odpoledne jsem si včera šla zdřímnout,nebot jsem ještě z toho dne,kdy jsme byli v lese byla tak trošku hyn a vzpoměla jsem si opět na tu kartářku a řekla si,že je to blbost.No..A večer objevím ty porno stránky.Vzalo mě to hodně.Aji jsem brečela.Brečela kvůli tomu tatkovi s tím pornem.Vím,že to někomu příde nenormální,ale pořád jsem jejich dítě.A je jedno jestli tomu dítěti je sedm či dvacetčtyři.Ale nikdy to tomu děcku není příjemné.
Víte,nejhoší je,že když jsem dostala strach z te předpovědi od te kartářky kvůli mým rodičům,tak jsem automaticky dostala strach i z toho,že měla pravdu v tom výkladu i s tím Ondrou.
A od toho zde navazuje další téma a to víra.Lidi se rodí,aby se naučili věřit.Říká se,že musíte věřit hlavně sami sobě.Jenomže většina lidí to bere vlastně jinak než jak to doopravdy je.Je rozdíl mezi věřit a věřit.Lidi říkají:"Nikdy nikomu nevěř."To je sice pravda,pravda je i ta,že lidé musí věřit jen sami sobě,ale hlavně..A to je ta nejdůležitější víra..Člověk musí věřit něčemu,co chce,ikdyž to tak ještě není.Duchovně vyspělí říkají:"Nedívej se na to,co je."Musíme si v hlavě vytvořit život,který chceme a věřit mu.Jedině tím,se nám může splnit vše co chceme.Je jen na nás,jak moc nás ovlivní nepříjemné události.
Je to tak těžké věřit něčemu co není a ještě vidíte,že se pořád nic nehne.Nemám dostatečnou víru a nevím proč.Neumím si stát za tím,co mi řekla Svobodová (ta druhá kartářka,co mi předpověděla,že s Ondrou ještě nemám vztah vyřešený) a zatím co chci.Pořád tam je jakýsi strach,tvořený tou kartářkou co mi vyložila,že už s Ondrou nebudu nikdy nic mít společného.Nejde si tu jistotu v tom,co chci nějak vytvořit.A nevím proč.Kdysi to šlo a najednou ne.
Mám plno dalších pocitů napsaní.Ale ted už na to není klid.A možná je tento záznam ke čtení i dost dlouhý.Přeji příjemný večer :-).

JÁ A BOUŘKA

17. srpna 2017 v 18:33
Dnes kolem jedné hodiny ráno mohl být na jedné noci zveřejněný jeden článek,jenž se týkal mých pocitů a všeho okolo toho.A..Co se nestalo.Psala jsem to asi dvě hodiny a na závěr když jsem klikla "Hned zveřejnit" se mi zobrazilo přihlášení a registrace.No já jsem tak nadávala ty vole!
Nicméně psala jsem o tom,jak si připadám sama a tak.Ted už nejde napsat to,co jsem citěla včera,nebot dnes už to tak necítím.
No..Ale včera mě napadl článek o bouřce.Zkrátka naši byli včera s Mafinkem (náš pes Mafián) na chatě a já byla doma sama s Matesem.Mates je syn od moji sestřenice,kterého mají rodiče v pěstounské péči,nebot sestřenice byla,možná i pořád je,ale nevím,fetačka.To už bylo ale myslím v nějakém tom mojem záznamu na tomto blogu zveřejněno.
No,zpátky k bouřce.Víte..Zajímalo by mě,co třeba pocitujete,když slyšíte bouřku.Jestli třeba máte z bouřky strach,či při bouřce vzpomínáte na nějaké události z minulosti,nebo třeba si při bouřce přejete svá přání.
Já často mívám takovou zvláštní náladu,kdy si řeknu:"Jo,to něco znamená.Něco příjde.Blízká se na lepší časy?A jaké?"A pokud zrovna jde opravdu něco do prdele tak si řeknu:"Jak můžou být lepší časy,když horší už to být nemůže?"Ale krom toho,taky u bouřky myslím na svá přání,které chci aby se mi splnili :-).
No,jinak jsem v háji s mým mobilem,nějak se mi zasekal a když ho chci zapnout,na displeji se mi pořád zobrazuje vykřičník.Tak nevím co to má znamenat.Tak to by bylo asi tak všechno.Škoda.Včera,nebo spíše už dneska ten článek byl delší a možná i zajímavější,než tenhle ten,ale tak jsem chtěla dát na blog něco i jiného než jen TH.
Víte..Já mám pocit,že každý,kdo si založí blog tak má plno hlasů v anketách,plno komentářů,velkou návštěvnost a můj blog nikomu nic neříká.Možná nikoho nezajímá TH.Nebo zajímá ale jenom opravdu ty nejnovější věci s nimi.Nevím.Příjde mi nakonec můj blog o ničem a že stejně všechny zajímá a baví úplně jiné věci než ty,které dávám na blog já.Tot vše :-).
Přeji všem pohodový večer a kdo se bude chtít vyjádřit ke svým pocitům u bouřek pište komentáře,zajímalo by mě to :-).
Mějte se krásně :-).

DEPRESE

13. srpna 2017 v 13:36
V poslední době jsem se potácela v depresích.Vlastně ten největší šok přišel..Ani vlastně nevím.Důvod mých depresí je můj bývalý kluk.První můj šok přišel v říjnu,myslím že bylo třicátého.Pak jsem věděla,že ikdyž je se mnou tak už není můj.Přitom jsme spolu zase chodili.Ale já si připadala,že se ho snažím chytit ale on mi pořád není na dosah.Další můj šok nastal 22.ledna.Brečela jsem.Vědela jsem,že jestli se ještě dneska toho 22.ledna k sobě nevrátíme,tak už neuvidím tu garsonku.Byla jsem na ni přespříliš citově vázaná.Každou noc jsem u toho domu stála,nebo byla v te garsonce.Už jsem byla z toho zralá na sebevraždu.Cítila jsem,že se musím zvednout,přijít k tomu domu,kleknout si před ním na chodník a začít se tam svobodně projevovat.Jak?..Křičením,řvaním a do dna se zhroutit.Vybrečet.Odevzdat tomu domu všechny mé emoce,vzpomínky,bolesti..A..Po půl roce jsem v depresích byla zase.Sešli jsme se.Ale výsledek byl zdrcující.A včera to z depresí přešlo v jakousi nostalgii,nebo co to je.

TAK TEDA NĚCO MÁLO O MĚ

10. srpna 2017 v 23:28
Říkala jsem si,že napíšu ještě jeden článek.Nechce se mi totiž vůbec spát.Nevidím ani důvod.Na druhou stranu se nechci rouhat,co by za to dali ostatní,kteří chodí povinně do práce.
Já mám invalidní důchod psaný na epilepsii i přesto,že jsem díky bohu a měla bych zaklepat epileptický záchvat neměla sedm let.Jaké si to člověk udělá,takové to má.Já to prostě nějak udělala abych ten invalidní důchod měla.Ale taky to není žádná prdel.A docela i risk.Až si říkám a mám takový divný pocit,že hazarduji.A to je mi proti srsti.Člověk musí při každé návštěvě u lékaře lhát,kolik záchvatu jsem měla,do toho ten lékař neustále kombinuje tabletky.S těch tabletek mám největší strach.Nebot ikdyž je neberu tak čtrnáct dní před odběrama krve je stejně musím brát aby si myslel,že je beru.A já nechci dávat do sebe něco cizího co neznám.Pak mám strach,že se mi z toho rozhodí můj opravdový zdravotní stav.Jenže jinak to nejde.Nemám na to chodit do práce.A né proto,protože se mi nechce,zkrátka na to nemám.Nemám vůli ani sílu.
Samozřejmě se bojím toho,co se mnou bude v budoucnu.Ale já doufám,že vyšší moci budou stát vždy při mě a bud si začnu vydělávat tarotem,nebo vydám knihu,nebo se prostě pověsím na chlapa.
Při čtení mých názorů apd. vím,že se to většině z vás nebude líbit a příjde vám to možná i naivní.Ale je to můj anonymní deník,takže sem píšu vše co mi lítá v hlavě.
Pořád se hledám.Mám nápady jak si začít vydělávat,ale asi na to ještě nepřišel vhodný čas.
Bože,kdyby se mi aspon z ničeho nic ozval můj bývalý kluk.A to já ho nechci kvůli penězům,ano?..V tomto případě to bylo naopak.Já jemu pomohla s oddlužením a dalšími jinými věcmi.Nejsem zlatokopka.
Možná beru vzorec i od moji mámy.Ta nechodila taky nikdy do práce.No,vlastně jednou necelé dva roky.Bylo to strašné.Ted má s tátou v pěstounské péči syna od moji sestřenice.Je fetačka.Takže jinak táta vlastně celý život mamku živil a tak nějak asi beru vzorec po ní.Ale taky si samořejmě uvědomuji i tu druhou stránku.Toho domácího otroctví.A možná mám po mamce právě i tu životní energii.
Lidi bez životní energie vlastně trpí tzv. unavovým syndromem respektive fibromialgií,na kterou je třeba v německu i ten invalidní důchod.To potom opravdu ti lidi nemají šanci chodit do práce.Ale co když i tady u nás v české republice jsou lidi s fibromialgií jako např. moje mamka?..Je to fér?
No..Psát se mi zrovna o penězích a práci nechtělo,nicméně jsem zde dala to,co mě zrovna napadlo.
Tak já jdu teda spát,ikdyž líp by se mi spalo vedle mého bývalého kluka či Toma.
Přeji vám krásnou noc :-).
 
 

Reklama